בס"ד

Týdenní oddíl Vajero
Rabi Jicchak Seifert
Berešit kapitola 18

1.) I nechal se k němu vidět Hospodin u dubů Mamre a on sedí ve vchodu do stanu za horka dne.
2.) I pozdvihl své oči i viděl, a hle, tři mužové stojí nad ním, i viděl i běžel jim vstříc z vchodu od stanového vchodu i poklonil se k zemi.
3.) A říkal pane, jestli jsem prosím nalezl přízeň v tvých očích, tak prosím nepřejdi od svého služebníka.
4.) Vezmi si prosím trochu vody a umyjete si své nohy a uvelebíte se pod stromem.
5.) A vezmu krajíc chleba a zahoduje vaše srdce, poté půjdete, proto jste prošli kolem svého služebníka, i řekli, tak učiň, jak jsi mluvil.
6.) I pospíchal Avraham do stanu Sáry, i řekl, uspiš tři sey krupičné mouky uhnětené a udělej buchty.
7.) A k bravu běžel Avraham a vzal křehké a dobré dobytče a dal jej mládenci a pospíšil jej uhotovit.
8.) I vzal máslo a mléko a dobytče, které uhotovil, a dal před ně, a on stál nad nimi pod stromem, i jedli.
9.) I řekli mu, kde je Sára, tvá žena, i řekl, hle, ve stanu.
10.) I řekl, navrátím se k tobě jako v tuto dobu života a hle, tvá žena Sára bude mít syna, a Sára to slyšela ve vchodu do stanu a on byl za ním.
11.) A Avraham a Sára byli staří, již přišli do dnů, ustal Sáře, aby měla cestu žen.


V tomto oddílu se učíme několik věcí o způsobu jednání andělů a spravedlivých. Je známo znalcům mystického učení, že Avraham je principem milosrdenství a kvůli tomu se zabýval přikázáním zvaním hostů. V Ovous derabi Noson v sedmé kapitole se říká: "A budiž chudí příslušníky tvé rodiny, ne přímo příslušníky tvé rodiny, aby chudí vyprávěli, co jedli a pili ve tvém domě tak, jako chudí vypravovali o tom, co jedli a pili v domě Ijova, a když se spolu potkali, tak jeden řekl druhému: "Odkud jdeš", "z Ijovova domu, a kam ty jdeš", "do Ijovova domu". A když na něj dolehla ona veliká pohroma, řekl před Svatým, buď požehnán on, Pane světa, copak jsem nesytil hladové a nenapájel žíznivé, jak je řečeno (Ijov 31, 16): "a jedl jsem ze svého chleba sám, aniž by s ním jedl sirotek?", a copak jsem neoblékal chudé, jak je řečeno (Ijouv 31, 20): "A ze stříže mých ovcí se zahřeje". Přesto Svatý, buď požehnán on, řekl Ijouvovi, Ijouve, ještě jsi nedosáhl poloviny míry Avrahama, ty sedíš a čekáš ve svém domě a hosté přicházejí k tobě, tomu, jehož zvykem je jíst chléb z pšenice, dáváš pšeničný chléb, tomu, jehož zvykem je jíst maso, dáváš jíst maso, a tomu, jehož zvykem je pít víno, dáváš pít víno, ale Avraham tomu takto nečiní, ale vychází a hledá po světě a když hosty nalezne, tak je uvede do svého domu; tomu, jehož zvykem není jíst pšeničný chléb, dává jíst pšeničný chléb, tomu, jehož zvykem není jíst maso, dává jíst maso, a tomu, jehož zvykem není pít víno, dává pít víno. A nejenom to, ale postavil se a postavil veliké paláce na cestách a uložil tam jídlo a pití a každý, kdo tam přišel a vstoupil, jedl a pil a požehnal nebesa, proto mu bylo uděláno uspokojení. A vše, čeho si ústa žádají, se nalézá v Avrahamově domě, jak je řečeno (Berešis 21, 33): I zasadil tamaryšek v Beer ševě." A dále je tam k tomu uvedeno v kapitole 9: "Buď tvůj dům otevřen dokořán. Jak? To nás učí, že má být dům člověka otevřený k severu a k jihu, na východ a na západ tak, jak byl dům Ijova otevřený na sever a na jih, na východ a na západ. A z jakého důvodu udělal Ijouv do svého domu čtyři vchody? Řekl - aby se chudí nemuseli trápit, dokud neobejdou celý dům. Ale ten, kdo přijde ze severu, vstoupí na své cestě ze severu, ten, kdo přijde z jihu, vstoupí po své cestě z jihu, totéž ze západu... proto Ijouv udělal čtyři vchody do svého domu - a budou chudí jako příslušníci tvé rodiny." Tato věc přináší ihned dvě otázky. První otázkou pro každého čtenáře je, jak si představit tento dům, a nejenom to, ale dům z oněch dob, postavený se čtyřmi vchody, a to všechno z důvodu, aby chudí nemuseli dům obcházet, a ne kvůli tomu, že by dům bývali byli nenašli, protože zvykem pocestných je, jít stále podél obydlených míst, a proto jej všichni potřební uvidí již z dálky (a též bohatí na cestě mohou být mezi potřebnými kvůli únavě nebo nějakému nedostatku), a ihned se tam uchýlí, zrovna jako kvůli přístřešku, tak kvůli větší bezpečnosti, jež je v obydlených místech, a navíc jak je vyprávěno, bylo toto místo známé mnohým a proto každý z nich potřeboval již pouze udělat pár kroků navíc a přesto přese všechno tam byly tyto čtyři vchody pro větší pohodlí přicházejících. Tato věc se zdá jako přehánění a zbytečná starost. A když je tomu tak, jak mohl Svatý, buď požehnán on, Ijouvovi říct námitku ohledně přijímání hostů, zdalipak toto nestačí? A pakliže skutečně ne, tak kdo může obstát v této věci a vykonat přikázání přijímání hostů, že též pakliže rozbije svůj dům a postaví jej znovu se čtyřmi vchody, tak to nebude stačit. A jak by mohlo být, že Ijouv, který tolik dbal dokonce na podobu domu, nedbal na samotná jídla, a zdalipak je potřeba vůbec dbát na tuto věc, protože jak by bylo možné uživit zástupy chudých, natolik veliké, až se mezi sebou potkávali na cestě, a jak by bylo možné každému udělat tak velikou hostinu? Výklad je velmi prostý, též u Ijouva a též u našeho praotce Avrahama byla míra milosrdenství a přijímání hostů na velmi podivuhodné výši, avšak je zřejmé, že pro tak veliké množství chudých, tím spíše v jejich časech, kdy nebyl celý obrovský proces výroby, jako je dnes, až se zdá téměř nemožné si představit, jak tuto věc prováděli, a toto všechno bylo skrze zázrak a mimořádné požehnání, a to vše jim umožnilo provádět z větší části cestou vymykající se přírodním zákonům milosrdenství. A když je tomu tak, nebyl u Ijouva rozdíl mezi tím, zdali dá lidem jíst chléb nebo maso, všechno bylo v míře téhož zázraku. Ale Ijouv se domníval, že je lepší dát každému to nejlepší z věcí, na které je zvyklý a to kvůli tomu, že každý obdrží ty nejlepší věci, ovšem pouze z těch, na něž byl zvyklý, a tehdy pro něj byla hostina u Ijouva hostinou na vysoké úrovni, a nejenom to, z duchovního hlediska se spojil s věcmi a dojmy jemu známými a z přirozeného způsobu to bylo mezi nejlepšími věcmi, které znal, a tehdy jej Ijouv mohl posílit též duchovně, avšak pakliže by mu dal věci, které nikdy nejedl, tak poté by se zajisté místo povznesení se trápil nad tím, co mu chybí. Oproti tomu náš praotec Avraham neposiloval člověka pouze podle jeho duchovního postavení a jemu hodným způsobem, on jej přiváděl k novým věcem, s ním člověk stoupal ve stupních a vlastnostech a on se nemusel starat o to, co bude poté, protože poté bude celý svět nový, ne nadarmo náš praotec Avraham navrátil víru v Stvořitele světa, že všichni věděli a znali, že on je Stvořitelem a Bohem.

A není se potřeba udivit nad spojením, které je mezi jídlem a mezi zásluhou Avrahama, že celý svět poznal Stvořitele světa, též když k němu přišli andělé, tak jedli, a ne nadarmo je v Tóře, v Talmudu a v zákonech, zrovna jako v mystice, veliký důraz na košer stravu, protože je u toho spojení mezi tajemstvími a základy světa. A jsou u toho dvě strany, strana symbolická, že každý skutek naznačuje na věci velmi povznesené a druhá strana je náprava duchovna, jež se odehrává skrze jídlo. A jelikož je u toho symbolická stránka, tak můžeme pochopit jednání našeho praotce Avrahama, jež se zdá bez hlubšího pochopení přehnané a též nepochopitelné. Je známo, že náš praotec Avraham byl po obřízce, kdy obřezal sám sebe bez umrtvení, nejenom to, byl to třetí den od jeho obřízky, kdy je bolest z obřízky nejsilnější a řekl Raši, že Svatý, buď požehnán on, k němu přišel kvůli návštěvě nemocných a ptal se jej, jak se má a jak zdůraznil Ramban záležitost jeho odevzdanosti pro toto přikázání: "to má oznámit velikost jeho touhy pro vzájemnou pomoc, protože významný člověk, který měl ve svém domě tři sta osmnáct mužů s taseným mečem a byl velice stár a oslabený svou obřízkou, šel osobně do stanu Sáry, aby ji popohnal při přípravě chleba, a poté běžel k místu dobytka, aby odtud vybral křehké a dobré dobytče, aby jej udělal svým hostům, a neudělal toto všechno skrze jednoho ze svých služebníků, kteří byli kolem něj". Též místo nebylo náhodné, napsal Raši "u dubů Mamre. On mu dal /Mamre/ radu o obřízce, proto se mu zjevil na jeho podílu", a doplnil Ramban "oznámit místo, na kterém byl obřezán". A odtud a dále Raši vysvětluje toto symbolické a předurčující setkání pro národ Jisraele: "sedí - Je napsáno ve tvaru "seděl", chtěl povstat, řekl mu Svatý buď požehnán on, seď a já budu stát, a ty jsi znamením pro své potomky, jelikož já se postavím do shromáždění soudců a oni budou sedět, jak je řečeno (Tehilim 82, 1): Bůh stojí ve shromáždění soudců. U vchodu do stanu - aby viděl, jestli někdo prochází po cestě, aby jej uvedl do svého domu. Za horka dne – Svatý, buď požehnán on, vytáhl slunce ze svého pouzdra, aby jej neobtěžovali hosté, a jelikož viděl, že se trápí nad tím, že hosté nepřicházejí, tak k němu přivedl anděle v podobě lidí. 2.) A hle, tři lidé – jeden, aby zvěstoval Sáru a jeden, aby převrátil Sedomu a jeden, aby Avrahama uzdravil, jelikož jeden anděl nedělá dvě poselství. Věz, že takto je celý oddíl uváděn v množném čísle (verš 8): "i jedli", (verš 9): "i řekli mu", a při zvěstování je řečeno (verš 10): "znovu se k tobě navrátím", a u převrácení Sedomy je řečeno (Berešis 19, 22): „protože nemohu nic udělat" (tamtéž 21): "abych neobrátil". A Rafáel, který uzdravil Avrahama odtud šel zachránit Lota a to je jak je řečeno (tamtéž 17): "a bylo, když je vyvedl ven a řekl, zachraň sám sebe", z toho jsi se naučil, že jeden zachraňoval. I viděl - proč je napsáno: "i viděl... i viděl" dvakrát, první podle svého smyslu a druhé je výraz pro pochopení, viděl, že stáli na jednom místě a pochopil, že jej nechtěli obtěžovat, a přestože věděli, že jim vyjde vstříc, stáli na svém místě jemu k poctě a aby mu ukázali, že jej nechtěli obtěžovat, a on je předešel a běžel jim vstříc. V traktátu Bove mecie 86b) je psáno, že stáli nad ním, a je psáno, běžel jim vstříc, když viděli, že jej obřízka bolí, tak se od něj odloučili, ihned "i běžel jim vstříc". 4.) Vezmi si prosím - skrze prostředníka, a Svatý, buď požehnán on, splatil jeho potomkům skrze prostředníka, jak je řečeno (Bamidbar 20, 11): "a pozdvihl Moše své ruce a uhodil do skály". 5.) A zahoduje vaše srdce - v Tóře, v prorocích a ve spisech jsme nalezli, že chlebem hoduje srdce. V Tóře /zde/: "a zahoduje vaše srdce," v prorocích (Šouftym 19, 5): "hodovalo tvé srdce krajíc chleba," ve spisech (Tehilim 104, 15): "a chléb srdce člověka bude hodovat". Řekl rabi Chamo, není zde napsáno: "a zahodují vaše srdce," ale "zahoduje vaše srdce," to oznamuje, že zlý pud nevládne nad anděly, /jelikož jsme se učili, že vaše srdce, to je srdce dobrého pudu a srdce zlého pudu a u andělů je pouze jedno, to dobrého pudu/. 7.) Křehké a dobré dobytče - byli to tři býčci, aby jim mohl dát tři jazyky s hořčicí. K mládenci - to je Jišmael, aby jej vychoval k přikázáním. 8.) I vzal máslo atd.- a chleba nepřinesl, jelikož Sára dostala menstruaci, jelikož se ji vrátila onoho dne cesta žen, a těsto se znečistilo. Máslo - tuk mléka, který se sbírá na jeho povrchu. A dobytče, které udělal - které připravil, ono první, které připravil jako první, opekl jej a přinesl před ně. I jedli - zdálo se jakoby jedli, odtud že člověk nepozmění zvyk."

A Rašbam vysvětlil nesrovnalost ohledně otázky andělů, "kde je Sára, tvá žena? Přestože to věděli, tak se zeptali. Zrovna jako jsme nalezli u Šchiny, že se zeptala Adama (Berešis 3): "Kde jsi," a též u Bileámas: "Kdo jsou tito muži s tebou," a též u Ješajáhua, jenž to věděl, se takto zeptal Chizkijáhua na vyslance Evila Meroudacha, a to všechno je po způsobu započetí rozhovoru". A vykladatelé napsali hodně podivuhodných komentářů o různých záležitostech.

Avšak je tu ještě jedna velmi zarážející otázka, jak andělé, kteří jsou duchovními bytostmi, jedli u našeho praotce Avrahama máslo s masem, což je proti zákazu jedení masa s mlékem, jelikož je to pevná horká věc, nebo přinejmenším podle rabínů, a jak jim praotec Avraham něco takového vůbec přinesl? Nýbrž to, že andělé jedli, vůbec není těžké, ale je to tak, jak je uvedeno v traktátu Bove mecie 86b, a též to uvedl Raši: "řekl rabi Tanchum bar Ilaj, nikdy člověk nepozmění zvyk, jelikož Moše vystoupil na výšiny a nejedl chléb, andělé sestoupili dolů a jedli chléb. Pomyslel by sis, že jedli? Ale řekni, zdálo se jakoby jedli a pili". A toto je více vyloženo v Ibn Ezrovi, jenž napsal: "a výklad - i jedli (Berešis 18, 8), protože budeme jíst chléb, je jako význam (Vajikro 6, 3): "co snědl oheň". A je vyloženo jasným způsobem v midraši agady k Berešis (Buber): "i vzal máslo a mléko a dobytče, které udělal. Přinesl prvně mléko a jedli, poté přinesl maso a jedli, podle tohoto pořádku v Písmu". A tudíž nebylo maso s mlékem pohromadě. Oproti tomuto vysvětlení stojí to, co je napsáno v Pesiktě rabosí ohledně předání Tóry, jelikož je známo, že andělé se obávali, že když Tóra bude dána do našeho světa plného slupek a ztráty, aby též ona nedošla k úhoně skrze bytosti, a proto nesouhlasili s předáním Tóry našemu učiteli Mošemu a též je známá odpověď, jež jim byla dána, že v Tóře je psáno: "že jsi byl otrokem v zemi Micrajim /Egypt/," a to je řečeno o Jisraeli a nikoliv o andělech, a mnoho dalších podobných věcí a tehdy "co učinil Svatý, buď požehnán on, odstrčil je a dal Tóru Jisraeli, a ten se provinil proti (Šemous 20, 3): "nebudeš mít jiné bohy", na konci čtyřiceti dní (když Jisraelité zhřešili u zlatého telete), začali andělé říkat před Svatým, buď požehnán on: Pane světa, copak jsme ti to neříkali, aby jsi jim Tóru nedával, proto když jim ji chtěl Svatý, buď požehnán on, napsat podruhé, tak je andělé nechtěli nechat /to udělat/, Svatý, buď požehnán on, jim řekl - vy jste ti, kdo dodržují Tóru? Odkojené dítě v Jisraeli dodržuje více než vy, ten, kdo chodí do školy, pakliže má jíst maso a mléko, tak nemůže jíst mléčné dokud si neumyje ruce od masa, a vy, když jste byli posláni k Avrahamovi, přinesl vám maso a mléko naráz a vy jste jedli, jak je řečeno (Berešis 18, 8): "I vzal máslo a mléko a dobytče, které udělal a dal před ně a on stál nad nimi pod stromem i jedli". A když je Svatý, buď požehnán on, odstrčil touto odpovědí, tak řekl Svatý, buď požehnán on, Mošemu, dokud je chvíle volná, napiš si tyto věci, proto napsal: nebudeš vařit kůzle v mléce jeho matky", odtud je řečeno, že skrze zapovězení masa s mlékem nám byla dána Tóra. A pakliže andělé nejedli, za co je Svatý, buď požehnán on, upomínal? A to vše vysvětlil Chasam Soufer v komentáři k traktátu Chulin, kde napsal: "vymytí úst je pouze skrze chleba. V midraši je psáno, nebudeš jíst kůzle v mléce jeho matky a poblíž toho je psáno, "protože skrze ústa těchto slov jsem s tebou a s Jisraelem roztrhl smlouvu", jelikož skrze zapovězení masa s mlékem byla dána Tóra Jisraeli. Jako řekl náš učitel Moše služebným andělům - již jste jedli maso s mlékem u našeho praotce Avrahama. A hle, v našem Talmudu, v kapitole Hanyzokin, bylo odtud vyloženo, že smlouva byla roztržena pouze nad ústní Tórou, jako je psáno: "skrze ústa těchto slov jsem s tebou roztrhl smlouvu", viz tam. A je možné namítnout, vždyť přece služební andělé maso po mléku nejedli, jak je psáno "máslo a mléko" a potom je dodáno "dobytče", ale že neměli nic, čím by si vypláchli ústa mezi mlékem a masem, protože nepřinesl chléb, jelikož Sára dostala menstruaci. Z toho vyplývá, že jedli bez chleba a není vymytí bez chleba. A hle, to není zákazem Tóry, nýbrž podle slov rabínů, tedy ústní Tóry, a to je to, jak je řečeno, že Bůh roztrhl smlouvu pouze díky ústní Tóře. Všechno, co andělé porušili, bylo, že to vypadalo jakoby tak učinili a jakoby si neutřeli ústa, protože ve skutečnosti nic nejedli. Avšak zůstává ještě otázka, jak náš praotec Avraham udělal takovouto věc, že jim dal věc, skrze níž se mohli dopustit lehkého zákazu? Též o tom mluvil Chasam Soufer na jiném místě: "a proto řekneme jiné vysvětlení o našem praotci Avrahamovi, jak jej napsali dávní komentátoři, vždyť on a celý jeho dům dodržovali celou Tóru, ale hosté, kterým dal najíst a duše, které udělali, jim postačuje, když je postavili na víru pravdy, ale ne, že měli zákon Židů, aby museli dodržovat celou Tóru". A přesto jim nedal jíst maso s mlékem přímo, nýbrž přinesl jedno po druhém, což je lehký zákaz, a jelikož oni vůbec nebyli povinováni tímto, a on jim to nedal jíst společně, to znamená, že je vyvaroval před touto věcí, již se nepotřeboval starat, jestli dělají vymytí úst nebo ne a navíc se jednalo o nečekanou nouzi, že nebyl chléb, jelikož se znečistil.

פרשת השבוע וירא
רבי יצחק סייפערט
בראשית פרק יח

(א) וַיֵּרָא אֵלָיו יְהוָֹה בְּאֵלֹנֵי מַמְרֵא וְהוּא ישֵׁב פֶּתַח הָאֹהֶל כְּחֹם הַיּוֹם:
(ב) וַיִּשָּׂא עֵינָיו וַיַּרְא וְהִנֵּה שְׁלשָׁה אֲנָשִׁים נִצָּבִים עָלָיו וַיַּרְא וַיָּרָץ לִקְרָאתָם מִפֶּתַח הָאֹהֶל וַיִּשְׁתַּחוּ אָרְצָה:
(ג) וַיֹּאמַר אֲדֹנָי אִם נָא מָצָאתִי חֵן בְּעֵינֶיךָ אַל נָא תַעֲבֹר מֵעַל עַבְדֶּךָ:
(ד) יֻקַּח נָא מְעַט מַיִם וְרַחֲצוּ רַגְלֵיכֶם וְהִשָּׁעֲנוּ תַּחַת הָעֵץ:
(ה) וְאֶקְחָה פַת לֶחֶם וְסַעֲדוּ לִבְּכֶם אַחַר תַּעֲבֹרוּ כִּי עַל כֵּן עֲבַרְתֶּם עַל עַבְדְּכֶם וַיֹּאמְרוּ כֵּן תַּעֲשֶׂה כַּאֲשֶׁר דִּבַּרְתָּ:
(ו) וַיְמַהֵר אַבְרָהָם הָאֹהֱלָה אֶל שָׂרָה וַיֹּאמֶר מַהֲרִי שְׁלשׁ סְאִים קֶמַח סֹלֶת לוּשִׁי וַעֲשִׂי עֻגוֹת:
(ז) וְאֶל הַבָּקָר רָץ אַבְרָהָם וַיִּקַּח בֶּן בָּקָר רַךְ וָטוֹב וַיִּתֵּן אֶל הַנַּעַר וַיְמַהֵר לַעֲשׂוֹת אֹתוֹ:
(ח) וַיִּקַּח חֶמְאָה וְחָלָב וּבֶן הַבָּקָר אֲשֶׁר עָשָׂה וַיִּתֵּן לִפְנֵיהֶם וְהוּא עֹמֵד עֲלֵיהֶם תַּחַת הָעֵץ וַיֹּאכֵלוּ:
(ט) וַיֹּאמְרוּ אֵלָיו אַיֵּה שָׂרָה אִשְׁתֶּךָ וַיֹּאמֶר הִנֵּה בָאֹהֶל:
(י) וַיֹּאמֶר שׁוֹב אָשׁוּב אֵלֶיךָ כָּעֵת חַיָּה וְהִנֵּה בֵן לְשָׂרָה אִשְׁתֶּךָ וְשָׂרָה שֹׁמַעַת פֶּתַח הָאֹהֶל וְהוּא אַחֲרָיו:
(יא) וְאַבְרָהָם וְשָׂרָה זְקֵנִים בָּאִים בַּיָּמִים חָדַל לִהְיוֹת לְשָׂרָה אֹרַח כַּנָּשִׁים:


בפרשה הזאת אנחנו למדים כמה דברים על הנהגת המלאכים והצדיקים. ידוע הוא לבעלי קבלה שאברהם הוא בבחינת חסד ומשום כך היה עוסק במצות הכנסת אורחים. באבות דרבי נתן בפרק ז' מסופר "ויהיו עניים בני ביתך ולא בני ביתך ממש אלא שיהיו עניים משיחין מה שאוכלים ושותים בתוך ביתך כדרך שהיו עניים משיחין מה שאוכלין ושותין בתוך ביתו של איוב וכשנפגשו זה בזה אמר אחד לחבירו מאין אתה בא מתוך ביתו של איוב ולאן אתה הולך לביתו של איוב. וכשבא עליו ההוא פורענות גדול אמר לפני הקדוש ברוך הוא רבונו של עולם לא הייתי מאכיל רעבים ומשקה צמאים שנאמר (איוב ל"א, ט"ז) ואוכל פתי לבדי ולא אכל יתום ממנה ולא הייתי מלביש ערומים שנאמר (איוב ל"א, כ') ומגז כבשי יתחמם. אף על פי כן אמר לו הקדוש ברוך הוא לאיוב איוב עדיין לא הגעת לחצי שיעור של אברהם. אתה יושב ושוהה בתוך ביתך ואורחין נכנסים אצלך את שדרכו לאכול פת חטים האכלתו פת חטים את שדרכו לאכול בשר האכלתו בשר את שדרכו לשתות יין השקיתו יין. אבל אברהם לא עשה כן אלא יוצא ומהדר בעולם וכשימצא אורחין מכניסן בתוך ביתו את שאין דרכו לאכול פת חטין האכילהו פת חטין את שאין דרכו לאכול בשר האכילהו בשר ואת שאין דרכו לשתות יין השקהו יין. ולא עוד אלא עמד ובנה פלטרין גדולים על הדרכים והניח [שם] מאכל ומשקה וכל הבא ונכנס אכל ושתה וברך לשמים לפיכך נעשית לו נחת רוח. וכל שהפה שואל מצוי בתוך ביתו של אברהם שנאמר (בראשית כ"א, ל"ג) ויטע אשל בבאר שבע" ונוסף שם בפרק ט' "יהי ביתך פתוח לרוחה כיצד מלמד שיהא ביתו של אדם פתוח לצפון ולדרום למזרח ולמערב כדרך שהיה ביתו של איוב פתוח לצפון ולדרום למזרח ולמערב. ומפני מה עשה איוב ארבעה פתחים בתוך ביתו. אמר כדי שלא יהיו עניים מצטערין עד שיקיפו את כל הבית כלו. אלא הבא מן הצפון יכנס בדרכו לצפון הבא מן הדרום יכנס בדרכו לדרום למערב כזאת לפיכך עשה איוב ארבעה פתחים בתוך ביתו ויהיו עניים בני ביתך": דבר הזה מביא מיד שני תמיהות, תמיה ראשונה לכל הקורא היא איך לדמות לעצמם הבית ולא זו אלא בית של זמנם בנוי עם ארבעה פתחים וכל זה משום סיבה שלא יצטרכו עניים לסובב את הבית ולא משום שלא ימצאו את המקום כי מנהג עוברי דרכים הוא תמיד לעבור סביב כל ישוב ועל כן מרחוק יראו כל הנצרכים [וגם עשירים בדרך יכולים להיות בין הנצרכים מפני עיפות או חסרון בדבר מה] ויפנו מיד שמה כמו מפני קורת גג כך משום יותר בטחון שקיים בישוב של בני אדם, ועוד כמו שמסופר היה מקום הזה ידוע לרבים ועל כן לא היה צריך לכל אחד אלא כמה צעדים נוספים ובכל זאת היו ארבע פתחים האלה ליותר נוחיות הבאים. דבר זה נראה גוזמא ודאגה יתירה. ואם כן איך יכול להיות שהקדוש ברוך אמר לאיוב תענה בענין נכנסת אורחים האם זה לא מספיק ואם כן מי יכול לעמוד בדבר הזה ולקיים את מצות הכנסת אורחים שגם אם ישבור ביתו ויבנה מחדש עם ארבע פתחים לא יהיה דיו, ואיך יכול להיות שאיוב שהקפיד אפילו על צורת הבית לא הקפיד על סוג המאכלים והאם בכלל צריך להקפיד לדבר הזה כי איך אפשר לפרנס המוני עניים עד שהיו נפגשים ביניהם בדרך ואיך יהיה אפשרי לעשות לכל אחד סעודה גדולה כל כך? הסבר הוא מאד פשוט, גם אצל איוב וגם אצל אברהם אבינו היתה מידת חסד והכנסת אורחים ברמה מופלאה מאד אמנם ברור שלכמות כה גדולה של אורחים ברם בזמנם שלא היתה כל מערכת תעשיה כמו שיש היום, עד שיש כמעט בלתי אפשרי לדמות איך היו עושים זאת ולכל זה היה להם נס וברכה מיוחדת וכל זה איפשר להם בדרך בחלק גדול אי טבעי לעשות את החסד ואם כן לא היה הבדל אצל האיוב אם יאכיל את האנשים לחם או בשר הכל היה במידה של אותו הנס. אבל איוב סבר שמוטב לתת לכל אחד את הטוב מדברים שהוא רגיל בהם וזה משום שכל אחד יקבל את הדברים הטובים ביותר אמנם רק מאלה שהיה רגיל בהם ואז היתה בשבילו סעודה אצל האיוב סעודה מעולה ולא זאת בלבד מבחינה רוחנית היה מתקשר לדברים והרגשות הידועים לו ומטעם טבעי זה היה בין הדברים מעולים שהכיר ואז היה איוב יכול לחזק אותו גם רוחנית אמנם אם היה נותן לא דברים שמעולם לא אכל אז אחר כך היה בודאי במקום להתעלות מצטער על מה שחסר לו. לאומת זה אברהם אבינו לא היה רק מחזק אדם במעלה שלו הראויה לו הוא היה מביא אותו לדברים חדשים אתו היה אדם מתעלה במעלות ומידות והוא לא היה צריך לדאוג מה יהיה אחרי כן כי מאחרי יהיה עולם חדש, לא לחינם אברהם אבינו החזיר אמונת הבורא לעולם שכולם ידעו והכירו שהוא הבורא והאלהים:

ואין לתמוה על קשר בין אוכל ובין זה שבזכות אברהם הכיר כל העולם בבורא, גם כשבאים אליו המלאכים אוכלים, ולא לחינם יש בתורה בתלמוד ובהלכה כמו בקבלה הדגש גדול על האכילה וכשרות מאכלים כי יש בזה קשר בין יסודות וסודות העולם. ויש בזה שני צדדים צדד סמלי שכל מעשה מסמל לדברים נשגבים מאד וצד השני תיקון הנעשה על ידי אכילה. והיות שיש בזה צד סמלי אפשר להבין את התנהגות של אברהם אבינו שנראה בלי עיון לא רק מוגזמת אבל גם לא מובנת. ידוע שאברהם אבינו היה אחרי ברית מילה שמל את עצמו ללא הרדמה, לא זו בלבד היה זה יום שלישי למילתו שצער המילה מתגבר ביותר ואמר רש"י שהקדוש ברוך הוא הגיע אליו משום ביקור חולים ושאל בשלומו וכמו שדגיש גם רמב"ן ענין מסירתו למצוה זו "להגיד רוב חשקו בנדיבות כי האדם הגדול אשר היו בביתו שמונה עשר ושלש מאות איש שולף חרב והוא זקן מאד וחלוש במילתו הלך הוא בעצמו אל אהל שרה לזרז אותה בעשיית הלחם, ואחרי כן רץ אל מקום הבקר לבקר משם בן בקר רך וטוב לעשות לאורחיו, ולא עשה כל זה על יד אחד ממשרתיו העומדים לפניו". גם המקום לא היה מקרי כתב רש"י "באלוני ממרא. הוא שנתן לו עצה על המילה, לפיכך נגלה עליו בחלקו" ומוסיף הרמב"ן "להודיע המקום אשר בו נימול": ומכאן ואילך רש"י מסביר את המפגש הסמלי והקובע לעם ישראל "ישב. ישב כתיב, בקש לעמוד, אמר לו הקדוש ברוך הוא שב ואני אעמוד, ואתה סימן לבניך, שעתיד אני להתיצב בעדת הדיינין והן יושבין, שנאמר (תהלים פ"ב, א') אלהים נצב בעדת אל: פתח האהל. לראות אם יש עובר ושב ויכניסם בביתו: כחום היום. הוציא הקדוש ברוך הוא חמה מנרתיקה שלא להטריחו באורחים, ולפי שראהו מצטער שלא היו אורחים באים, הביא המלאכים עליו בדמות אנשים: (ב) והנה שלשה אנשים. אחד לבשר את שרה ואחד להפוך את סדום ואחד לרפאות את אברהם, שאין מלאך אחד עושה שתי שליחיות. תדע לך שכן כל הפרשה הוא מזכירן בלשון רבים (פסוק ח) ויאכלו, (פסוק ט) ויאמרו אליו, ובבשורה נאמר (שם י) ויאמר שוב אשוב אליך, ובהפיכת סדום הוא אומר (בראשית י"ט, כ"ב) כי לא אוכל לעשות דבר, (שם כ"א) לבלתי הפכי. ורפאל שרפא את אברהם הלך משם להציל את לוט, הוא שנאמר (שם יז) ויהי כהוציאם אותם החוצה ויאמר המלט על נפשך, למדת שהאחד היה מציל: וירא. מהו וירא וירא שני פעמים, הראשון כמשמעו והשני לשון הבנה, נסתכל שהיו נצבים במקום אחד והבין שלא היו רוצים להטריחו ואף על פי שיודעים היו שיצא לקראתם, עמדו במקומם לכבודו ולהראותו שלא רצו להטריחו, וקדם הוא ורץ לקראתם. בבבא מציעא (פו:) כתיב נצבים עליו, וכתיב וירץ לקראתם, כד חזיוה דהוה שרי ואסר פירשו הימנו, מיד וירץ לקראתם: (ד) יקח נא. על ידי שליח, והקב"ה שלם לבניו על ידי שליח שנאמר (במדבר כ', י"א) וירם משה את ידו ויך את הסלע: (ה) וסעדו לבכם. בתורה בנביאים ובכתובים מצינו דפתא סעדתא דלבא. בתורה סעדו לבכם. בנביאים (שופטים י"ט, ה') סעד לבך פת לחם. בכתובים (תהלים ק"ד, ט"ו) ולחם לבב אנוש יסעד. אמר רבי חמא לבבכם אין כתיב כאן אלא לבכם, מגיד שאין יצר הרע שולט במלאכים: (ז) בן בקר רך וטוב. שלשה פרים היו כדי להאכילן שלש לשונות בחרדל: אל הנער. זה ישמעאל לחנכו במצות: (ח) ויקח חמאה וגו'. ולחם לא הביא לפי שפירסה שרה נדה, שחזר לה אורח כנשים אותו היום, ונטמאת העיסה: חמאה. שומן החלב שקולטין מעל פניו: ובן הבקר אשר עשה. אשר תקן, קמא קמא שתקן, אמטי ואייתי קמייהו:

ויאכלו. נראו כמו שאכלו, מכאן שלא ישנה אדם מן המנהג":

והרשב"ם הסביר תמיה על שאלת המלאכים "איה שרה אשתך. אעפ"י שהיו יודעים, היו שואלים. כדרך שמצינו בשכינה שאמ' לאדם איכה. וכן בבלעם מי האנשים האלה עמך. וכן ישעיה שהיה יודע שאל כן לחזקיה בשלוחי אויל מרודך. וכל זה דרך התחלת הדיבור": והרבו המפרשים בדברים נפלאים להסביר עניינים שונים:

אמנם יש פה עוד תמיה אחת גדולה איך מלאכים שהם רוחניים אכלו אצל אברהם אבינו חמאה עם בשר שזה נגד איסור בשר בחלב דהוי דבר גוש רותח או לפחות דרבנן ואיך אברהם אבינו הביא להם דבר כזה? אלא זה שמלאכים אכלו לא קשיא אלא כמו שמובא בבא מציעא פו: וגם הביאו רש"י "אמר רבי תנחום בר חנילאי לעולם אל ישנה אדם מן המנהג, שהרי משה עלה למרום ולא אכל לחם, מלאכי השרת ירדו למטה ואכלו לחם. ואכלו סלקא דעתך? אלא אימא נראו כמי שאכלו ושתו". ואת זה מפורש יותר באבן אזרע שכתב "ופירוש ויאכלו (בראשית י"ח, ח') כי נאכל הלחם, כטעם אשר תאכל האש (ויקרא ו', ג')": וכן מפורש באופן ברור במדרש אגדה לבראשית [בובר] "ויקח חמאה וחלב ובן הבקר אשר עשה. הביא חלב תחלה ואכלו, ואחר כך הביא בשר ואכלו, על הסדר של מקרא": היינו שלא היו בשר וחלב ביחד. נגד תירוץ הזה עומד מה שכתוב בפסיקתא רבתי לענין נתינת תורה שידוע שמלאכים פחדו שהיות ותורה תינתן לעולם שלנו מלא קליפות והפסד שלא תפסד גם היא על ידי בריות ועל כן התנגדו לנתינתה למשה רבינו וגם ידוע תשובה שניתנה להם שבתורה כתוב כי עבד היית בארץ מצרים וזה בישראל ולא במלאכים ועוד רבים כאלה ואז "מה עשה הקב"ה לא עשה אלא מסלק אותם ונתן תורה לישראל, והם כופרים בלא יהיה לך (שמות כ' ג') לסוף ארבעים יום, [שישראל חטאו בחטא העגל] התחילו המלאכים אומרים לפני הקדוש ברוך הוא רבש"ע לא כך אמרנו לך לא תתן את התורה להם, לפיכך כשביקש הקדוש ברוך הוא לכתוב אותם להם שנית, לא היו המלאכים מניחים (אתם) [אותו], אומר להם הקדוש ברוך הוא אתם הם שמקיימים את התורה, תינוק הגמול בישראל מקיימה יותר מכם, יוצא מבית הספר אם היה לו לאכול בשר וחלב, אי אפשר לו לאכול חלב עד שירחץ ידיו מן הבשר, ואתם כשנשלחתם אצל אברהם הביא לפניכם בשר (בחלב) [וחלב] כאחת ואכלתם, שנאמר ויקח חמאה וחלב ובן הבקר אשר עשה ויתן לפניהם והוא עומד עליהם תחת העץ ויאכלו (בראשית י"ח, ח'), וכיון שסלקם הקב"ה בתשובה (הזה אומר) [זו, אמר] הקב"ה למשה עד שהשעה פנויה כתב לך את הדברים האלה, לכך כתב לא תבשל גדי בחלב אמו" ומכאן נאמר שעל ידי מצות בשר בחלה ניתנה לנו תורה: אם מלאכים לא אכלו מה הוכיח אותם הקדוש ברוך הוא? וכל זה מבואר על ידי חת"ם סופר על מסכת חולין כתב "אין קנוח הפה אלא בפת. במדרש לא תבשל גדי בחלב אמו וסמיך לי' כי ע"פ הדברים האלה כרתי אתך ברית ואת ישראל שעל ידי בשר בחלב ניתנה תורה לישראל. שאמר משה רבינו ע"ה למלאכי השרת כבר אכלתם בשר בחלב אצל אברהם אבינו ע"ה. והנה בש"ס דילן פ' הנזקין דרש מכאן שלא נכרתה ברית אלא על תורה שבע"פ דכתיב ע"פ הדברים האלה כרתי אתך ברית ע"ש. וי"ל הרי מלאכי השרת לא אכלו בשר אחר חלב כדכתיב חמאה וחלב והדר בן הבקר אלא שלא הי' להם במה לקנח הפה בין חלב לבשר שהרי לחם לא הביא שפרסה נדה. נמצא אכלו בלי פת ואין קנוח אלא בפת. והנה זהו אינו איסור תורה אלא מדברי רבנן תורה שבע"פ והיינו לא כרת הקב"ה ברית אלא ע"י תורה שבע"פ". כל מה שמלאכים עברו היה על ידי מחזי היינו שהיה נראה כאילו לא קנחו את פיהם כי באמת לא אכלו מידי. אמנם נשארת עוד שאלה איך אברהם אבינו עשה כדבר הזה שנתן להם דבר שהיה יכול לבוא לידי איסור אפילו קל? גם על זה דיבר חת"ם סופר במקום אחר "וע"כ לומר תי' אחר על אאע"ה כמ"ש הקדמונים נהי הוא וביתו שמרו כל התורה אבל האורחים שהאכיל והנפש אשר עשה די להם שהעמידום על דת אמת אבל לא שהיה להם דין ישראל לקיים כל התורה:", ובכל זאת לא שהאכילם בשר בחלב ממש אלא הביא אחד אחר השני שזה איסור קל והיות והמה בכלל לא מחוייבים בזה והוא לא נתן להם לאכול ביחד היינו שמנע אותם מדבר הזה לא היה כבר חייב לדאוג אם עושים קינוח אם לאו. ועוד שזה היה במקרה הדחק שנטמאה העיסה:

všechna práva jsou strážena zákony Tóry i mezinárodními zákony
לעילוי נשמת משה בן ישראל סייפערט